Celoživotní láska Vladimíra Holuba
Jeho fotografie mají svůj rukopis a jsou tudíž rozpoznatelné. A mají úžasnou kvalitu. Aby taky ne – Vladimír Holub fotografuje šedesát let a fotografie je jeho životním hobby. Kromě jiného také učil fotografii své studenty.
Člen Horáckého fotoklubu v Jihlavě ing. Vladimír Holub ve svých sedmasedmdesáti let působí impozantně – s bílými vlasy a vysokou postavou vypadá na šedesátníka. Důvodem, proč si povídáme, však není jeho vzhled, ale nesporné fotografické úspěchy. Jeho fotografie sbírají úspěchy pěknou řádku let a v krajinářské fotografii je nesporně jihlavskou fotografickou jedničkou.
Narodil se v Jihlavě v roce 1934, zde vystudoval gymnázium a pak Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni. Tu ukončil v roce 1959 státnicí. Pak nastoupil na umístěnku do konstrukce Škodových závodů v Plzni, tehdy Závodu V. I. Lenina. Po dvou letech se vrátil do Jihlavy do konstrukce Motorpalu. Po několika letech se stal učitelem SPŠ Jihlava, kde setrval až do důchodu. Ke konci již jako důchodce učil i na tehdejší Vyšší odborné škole.
„První pokusy jsem dělal s otcovým deskovým fotoaparátem asi v 15 letech. Později používám rodinný Flexaret, ale bez výrazného úspěchu. První zvětšenina ve výstavním formátu 30x40, která se zažloutlá zachovala, pochází z doby někdy po roce 1956. Jedná se o záběr z tehdy nového Podolského mostu dolů na starý řetězový most,“ vzpomíná Vladimír.
Po návratu do Jihlavy (v šedesátých letech) navštěvoval jihlavský fotoklub. „Dnes mi není přesně jasné, jaká byla tehdy organizace. Mám doklad o výstavě fotografií v listopadu 1963. Jihlavští účastníci pocházeli z fotokroužků Motorpalu, OÚNZ, MěstSP, lok.depa ČSD a OVHS. Fotokroužky byly zřejmě sdruženy pod Fotostředisko Osvětového domu v Jihlavě,“ říká Vladimír.
Vzpomenul si i na jména vystavujících: Jaroslav Mikulášek (který byl vedoucím veškeré fotografické činnosti v Jihlavě), MUDr. František Kubica (druhá nejvýraznější postava jihlavských fotografů té doby), Karel Řiháček (příjemný člověk na kterého často vzpomíná), Ladislav Točík, František Bureš, Dušan Matys a spolužáci ze ZŠ Petr Fahrner a Čestmír Sahula.
„Většina fotografovala dvouokými zrcadlovkami flexaret a ti lepší roleyflexem. V té době jsem již vlastnil exaktu a pamatuji se, že jihlavští pardi museli nakonec uznat, že „i na kinofilm se dá udělat solidní fotografie“.
V padesátých letech se fotografové scházeli v klubovně (s atelirém a laboratoří) v tehdejší průmyslové škole naproti Legiodomu. „Později jsme se scházeli např. v tehdejším Katolickém domě nebo v Dělnickém domě. Postupem času se složení fotoklubu měnilo a proto musím připomenout především výrazného Ivo Kasala, obětavého a pracovitého Josefa Klukana, Josefa Dufka, Ivana Holase, Dušana Ciasnohu a Zdeňka Kalaše. Později přibyli další, např. Jan Černo, Václav Hřeben, Petr Klukan a Milan Horký, který je i v současnosti členem Horáckého fotoklubu,“ doplnil své vzpomínky na historii Vladimír.
Bylo to tehdy období výroby vlastních „zázračných“ vývojek a kouzlení ve fotolaboratoři.
Každoročně se pořádaly klubové výstavy, většinou v Oblastní galerii Vysočiny. Probíhalo to jako okresní kolo AMFO a vybrané fotografie postupovaly do krajského kola atd. „Byli jsme i velice úspěšní účastníci mapových okruhů Vysočina a také např. Vyškovského MO a již si přesně nevzpomínám, zda i MO Blatenská Růže,“ řekl Holub. Pod vedením Josefa Klukana probíhala i úspěšná celostátní soutěž Zelená životu.
„Během mé pedagogické činnosti na SPŠ jsem tam založil a vedl fotokroužek. Měli jsme dobře vybavenou fotokomoru s možností dělat i barevné fotografie. A na chodbě školy jsme instalovali výstavní panely, kde se realizovali i zkušení jihlavští fotografové. Každoročně jsem uspořádal pro žáky fotosoutěž. S hodnocením mi pomáhal především přítel Josef Klukan. Fotografoval jsem i na diapozitivy, které jsem i sám vyvolával a potřebné lázně míchal,“ vysvětlil Vladimír.
Nakonec jsme se zeptali na úspěchy. „Jsou poměrně skromné, jedno mé dílko bylo oceněno v krajském kole AMFO. V poslední době se poměrně úspěšně účastním soutěže Natura (pořádá již 8 let Museum Vysočiny) a snad i úspěšně pracuji v Horáckém fotoklubu, kterého činnost po roce 1990 byla znovu obnovena.“
Jenže mi doplňujeme, že jeho fotografie pravidelně patří k těm nejlepším v tak významných fotografických soutěžích, jakými je prestižní mapový okruh Vysočina. Zde v konkurenci asi stovky fotografů, nezřídka profesionálů, fotografie Vladimíra Holuba končí v první desítce. Jeho fotografie bude možno vidět koncem prosince v kavárně Double Decker v City Parku na klubové výstavě Horáckého fotoklubu Jihlava.
-lm-
K životnímu jubileu přejeme do dalších let hodně štěstí, zdraví, pohody a DOBRÉ SVĚTLO!
členové HFJ
VLADIMÍR HOLUB umí krajinářskou fotografii jako málokdo. Jeho snímek nazvaný Stínohra skončil ve 47. ročníku soutěže Vysočina na třetím místě.
Foto: Vladimír Holub
-lm-
|
